Rozumný tip č.3 - "Let us help - Dovolme si pomáhat."

Jednou ze základních lidských potřeb je potřeba přispívat. Každý z nás je na prvním místě hnán k přežití na co možná nejlepší úrovni. Slovo „přežití“ může působit dost silně a vážně, za normálních okolností to s ním tak seriózně vypadat nemusí. Pohnutku „přežít“ můžeme chápat jako „mít se (dobře)“.
Dobře se člověk může mít sám o sobě – ve svém těle, mysli, duši. Někdo na této úrovni končí. „Well-being“ (doslova „mití se dobře“) dalšího člověka může sahat do oblasti rodiny – má se dobře jakožto rodič, partner, sourozenec a/ nebo příbuzný. I zde někdo může končit. Jiný se však má dobře i v rovině nějaké jiné skupiny mimo rodinu – například v pracovním kolektivu nebo v rámci sportovního či jiného zájmového klubu. Tady mnoho lidí končí. Ale dá se jít ještě dále. Dobře se můžeme mít i v rámci společnosti jako takové – lidstva. Ani zde možné oblasti našeho působení nekončí, ale nám prozatím postačí.
 
 
V tomto tipu bych se ráda zaměřila na to, díky čemu se ve skutečnosti člověk v těchto oblastech má dobře = přežívá na nich nejlepším možným způsobem. Jedním z hlavních důvodů je realizovaná možnost se v těchto oblastech aktivně podílet na jejich existenci a vývoji. Člověk je tvor. Je nám více než přirozené být aktivní a vytvářet. Neumíme dlouho stát na jednom místě bez nějaké aktivity. Aktivita tvora se časem musí projevit. A to buď konstruktivně nebo destruktivně. ⬆️⬇️
V o co více sférách života jsme činní, tím lépe. Ne vždy je tato cesta jednoduchá, ale vždy má smysl. Každá naše konstruktivní činnost pomáhá životu bujet, kvést a být plnějším.
Proč o tom píšu? Nechte druhé pomáhat.
Už se vám někdy stalo, že vám druhý nabídl pomoc?
„Máme doma nějaká domácí rajčata, přinesu Ti je, chceš?“
„Nechtějí vaše děti nějaké omalovánky, co nám zbyly po našich dětech?“
„Mami, můžu oškrábat brambory?“
Co na tyto otázky často odpovídáme? Ano, bohužel je to pravda. Ve snaze nedělat druhému žádné starosti, nebrat si zbytečně něco, co nepotřebujeme, nebo věci zbytečně nezdržovat, často říkáme „ne“. Ať už jej řekneme jakkoli jemně a na jakýkoli vymazlený způsob, zastavuje chuť druhého přiložit ruku k dílu a dostatečně násobené jednoho dne způsobí, že druhý (zcela) ztratí ochotu účastnit se, pomáhat a být přínosem.
Anglické „Let´s help“ můžeme překládat jako „Pomožme!“. Doslova tato fráze však vypadá takto „Let us help“, což česky odpovídá překladu „Nechte nás pomoci“ nebo „Dovolte nám pomoci / pomáhat“. Divíte se, proč tolik lidí v současné válečné situaci otevřelo svoje srdce a pomáhá, seč může, ačkoli by to za normálního stavu pravděpodobně (minimálně ne v takové míře) nedělali?
Odpověď je jednoduchá – ví, že s největší pravděpodobností nebudou odmítnuti. To je na jednu stranu moc krásné. Na stranu druhou je dobré si z toho vzít malé ponaučení – nechme lidi pomáhat, za jakékoli situace. S čímž souvisí jedna velká věc, které je ne každý vždy schopen: Nechme si pomoci.
Dovolte tedy druhým pomáhat, a to včetně vašich dětí. Neberte jim právo přispívat, neodrazujte je od této bohulibé činnosti. A svět bude zase brzy v pořádku.