Rozumný tip č.2 - "Dobrá práce se chválí sama!"

Zeptejte se někoho, jak se pozná dobrá práce. Víte, co vám pravděpodobně odpoví? Že podle zpětné vazby od ostatních. Podle pochvaly. Podle spokojenosti. Ale čí? Většinou máme za to, že druhých.
Potvrzení od šéfa, mentora, partnera nebo učitele na nás často funguje jako magie. Je to to kouzelné slovíčko, na které čekáme. Heslo k přijetí faktu, že jsme si vedli dobře. Ale je opravdu třeba?
 
Pokud je člověk, klidně i dítě, duševně zdravý/é, nečiní mu nejmenší problém dobrou práci poznat samostatně. Vyznačuje se hned několika poznávacími znaky:
 
  • člověk se při ní i po ní cítí dobře
  • vytváří nějakou konkrétní změnu ve světě nebo na nás samotných
  • máme chuť a často potřebu ji opakovat
  • nepotřebujeme se s ní chlubit (ale pozor, rozhodně NENÍ chybou to (u)dělat, neboť nezapomínejme, že PR = Public Relations = Vztahy s veřejností = dobrá práce dobře zveřejněná!)
 
A proto platí, že není třeba, abychom byli potvrzeni okolím. Není třeba se vlastních dětí ptát, co na to říkala paní učitelka. Zda pochválila. Jak se tvářila. Jakou dala známku.
Dobrá práce se chválí sama. Sama o sobě obsahuje hodnotu a nemusí čekat na vnější dodání důležitosti. Moc dobře ji poznáme sami. A naše děti také.
P.S.: To samé platí o špatné práci.